Litvínov – Posledních několik měsíců zvědavě kolemjdoucí nakukují okny dovnitř domu, který se roky krčil v rohu křižovatky Sklářské a Podkrušnohorské ulice mezi Hamrem a Janovem. Kam paměť dnešních čtyřicátníků sahá, byl to vybydlený dům, který čekal, až se o něj s láskou a péčí někdo konečně postará. A konečně se dočkal.
Že se něco s domem děje, bylo patrné hlavně na podzim, kdy se kolem domu zručně „ochomýtala“ dvojice kutilů. Ve chvíli, kdy se ti dva pustili i do fasády, bylo jasné, že dům má po dlouhých letech vyhráno. Dnes už na oknech v blankytně modrých truhlíkách voní květiny, před domem jsou vysazené hortenzie a oni dva kutilové se právě teď pustili i do výměny plotu. Bude zářivě modrý stejně jako truhlíky na oknech. „Dům jsem koupil po revoluci. Jenže po výměně střechy došly peníze, síly i čas,“ vysvětluje Zdeněk Strýhal. Lidem z Hamru a Janova je toto jméno více než známé. Až do léta loňského roku pan Strýhal vlastnil hospodu Na schůdkách. „Po čtyřiceti letech jsem řekl pohostinství dost a dům prodal. Sice jsem si přál, aby nový majitel hospodu zachoval, ale nikomu nemůžu nic nařizovat. Navíc sám už nechci s pohostinstvím mít co do činění. Je to dřina se v dnešní době uživit,“ poznamenává muž.
Modré truhlíky s barevnými květinami, obnovená fasáda a nádherné detaily. Mnoho kolemjdoucích se nebojí zastavit a kochat se. Foto: archiv manželů Strýhalových
Truhlíky dostaly barvu letního nebe. Stejně jako vývěsní listina a nápis nad dveřmi. Ještě pár dnů a stejně vesele bude zářit i plot kolem zahrady. Foto: archiv manželů Strýhalových
Když lidé nakukovali okny dovnitř domu, mysleli, že se v Jinotaji, jak Zdeněk Strýhal se svojí ženou Jitkou domek pojmenovali, otevřou kavárnu či restauraci. „Když manžel dům kupoval, neměl s ním konkrétní záměr, šlo mu o to, že sousedí s naším domem a mají propojenou zahradu. Nedávno jsme si uvědomili, že na zdejším trhu vůbec není stylové prostředí, tedy salonek, který si můžete pronajmout pro oslavy a setkání,“ odhaluje Jitka Strýhalová, co tedy nakonec v Jinotaji vzniklo.
Manželé čerpali inspiraci v Bretani, kam rádi jezdí za odpočinkem. Foto: archiv manželů Strýhalových
Tedy kromě toho, že Zdeněk Strýhal dům nazývá svým obývákem. „Mám tu trvalé bydliště,“ směje se. Někteří manželé mají oddělené ložnice, manželé Strýhalovi si rovnou rozdělili domy, vypráví oba s humorem. Nehledejte v tom žádný vedlejší význam. Koukají po sobě stejně láskyplně, jako vypráví o svém Jinotaji.
Do prací se společně pustili loni v létě. Už před lety dostal dům novou střechu a okna. Foto: archiv manželů Strýhalových
Uvnitř jsou stěny oklepané až na cihly. Působí to neskutečně svěže, útulně. „Miluji Bretaň, tamní architekturu – kámen, cihly, dřevo a barevné kytky. Takže jsme si kousek Francie vyrobili tady. Když jsem dům kupoval, nebylo v něm vůbec nic – byl zanedbaný, poničený. Přesně odpovídal tomu, že v něm byl kdysi zřízený obecní chudobinec, které tu vznikaly někdy po roce 1918,“ vypráví Zdeněk Strýhal. Že byl dům chudobinec, na to odkazoval i původní nápis na fasádě. Dům byl podle záznamů postaven mezi lety 1880-1890.
Původně šlo o chudinský dům. Podle Zdeňka Strýhala tomu stav odpovídal. Foto: archiv manželů Strýhalových
Zdeněk Strýhal pamatuje na některé jeho obyvatele. „Bydlel tu pan Svoboda. Jednu místnost měli vyhrazenu hasiči, kteří zde drželi službu. I já jsem tu takhle hlídal. A taky si pamatuji, že na půdě měla byt paní Jandečková – po jejím manželovi je pojmenovaná ulice Jandečkova. „Václav Jandečka se zapojil do odboje během II. světové války. Jeho jméno najdete i na pomníku na litvínovském hřbitově, je dokonce uveden i na pomníku obětem II. světové války v Bezručově ulici,“ potvrdil informaci historik Jan Setvák.
Sousední ulice je pojmenována po Václavu Jandečkovi, který působil v odboji. Zdeněk Strýhal si pamatuje, že kdysi jeho žena bydlela na půdě dnešního Jinotaje. Materiály poskytl Jan Setvák.
K půdě se váže další historka. Při opravách našel Zdeněk Strýhal sešítek, do kterého Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti zapisovala motoristy, kteří nezastavili na tehdejší stopce v křižovatce.
Domu požehnali duchovní z Mariánských Radčic
Novodobá historie domu se tedy začala psát v létě, kdy měli manželé načerpanou inspiraci ze svých cest po Bretani a konečně i dostatek času na zvelebování stavby. „Všechno jsme si dělali sami, manžel je vyučený zedník. Do budoucna, ale to je asi opravdu ještě daleko, bychom se chtěli pustit do půdy, kde bychom chtěli udělat pokoj se spaním,“ maluje si před očima plány Jitka Strýhalová.
Zdeněk Strýhal zvládl veškeré zednické práce sám. Podařilo se mu obnovit i poškozené římsy, které postupně tvaroval podle formy. Foto: archiv manželů Strýhalových
Ta také zorganizovala první oslavu v Jinotaji spojenou s požehnáním domu, kterého se ujali kněží z Mariánských Radčic. „Roky chodím do tamního kostela, páter Christopher Cantzen a páter Michael Philip Irmer jsou úžasní lidé, kteří farnost také budovali z trosek a dnes je to tam nádherné,“ vysvětluje Jitka Strýhalová.
Opravený jinotaj se ještě loni dočkal požehnání od pátera páter Christophera Cantzena, kterého doprovázel páter Michael Philip Irmer. Oba působí na v Mariánských Radčicích. Foto: archiv manželů Strýhalových
Jak se úsilí vydařilo, budou moci už o víkendu ohodnotit první oslavenci, kteří si Jinotaj zvolili pro oslavu diamantové svatby. „Web máme teprve krátce, ale reakce jsou krásné. Lidé jsou rádi, že je tu konečně stylové místo, které si mohou pronajmout, ale vše ostatní si už chtějí zařizovat po vlastní ose. Odkud si objednat catering, to samozřejmě umíme zařídit. A také zajistit pivo, na to tu máme zařízení,“ uzavírá Jitka Strýhalová.
Stálo to obrovské úsilí, ale výsledek je úžasný. Na tomto snímku můžete porovnat, co lze vytvořit za necelý rok. Foto: archiv manželů Strýhalových
O Vánocích už bylo v Jinotaji krásně útulnu. Od jara pokračují manželé s velebením exteriéru domu. Foto: archiv manželů Strýhalových.
