Šindelová/Karlovarský kraj - Dřevouhelná vysoká pec byla vystavěna v roce 1818 nákladem Nosticů na místě starší pece v obci Šindelová. V letech 1858-1859 byl areál hutě přestavěn v pseudorománském slohu a modernizován. Vysoká pec byla pro nerentabilitu uzavřena v roce 1873. Po roce 1948 v areálu působil státní statek, objekty chátraly a postupně se proměnily ve zříceniny. Pec je technickou kulturní památkou od roku 1958.
Vysoká pec má tvar 11 metrů vysokého komolého jehlanu, vyzděného z kamenných kvádrů a v horní části z cihel a tvárnic. Vpředu je v peci výklenek pro odpich, na který původně navazovala přístavba slévárny. Za pecí je torzo budovy přípravny vsádky, zbudované za použití stejného materiálu jako vlastní pec. Mezi oběma stavbami probíhal náhon s vodním kolem pro pohon strojních součástí hutě, přes náhon vede most pro zavážení pece.
Historie
Základ významné železářské tradice v Šindelové a okolí úzce souvisí s těžbou nerostného bohatství v Krušných horách a následnou zpracovatelskou hutní činností.
Památky na počátky tohoto průmyslového odvětví zanikly, tak jak se s postupem času rozšiřovaly nové technologie. Doklady starších technologických zařízení buďto zanikly zcela, anebo prošly zásadními přestavbami. Jednou z mála stojících technických památek spojených s hutní výrobou je dřevouhelná vysoká pec v Šindelové. Význam této památky přesahuje hranice regionu, a to zejména s ohledem na počet autenticky dochovaných obdobných objektů na území celé České republiky.
První zmínky o železářských hamrech v Šindelové jsou z poloviny 14. století a souvisejí se získáním kutacího práva Plikem z Plikenštejnu, tehdejším majitelem jindřichovického panství. Rozmach železářské výroby však nastal až po útlumu těžby rud neželezných kovů koncem 16. století. V Šindelové je rozmach železářské výroby spjat s příchodem Nosticů, do jejichž rukou přešlo zdejší panství v roce 1627. Železárny Nosticů, které zahrnovaly provozy v Šindelové a v Rotavě, byly v provozu do roku 1909, kdy došlo ke spojení s Petzoldovými železárnami v Nejdku.
Zánik
Přestože v letech 1858–1859 došlo k celkové modernizaci areálu huti, schylovalo se v této době už pomalu ke konci dřevouhelného vysokopecního hutnění. Způsobil to nástup efektivnějšího koksového hutnění. Podle historických pramenů z roku 1876 byla vysoká pec již vyhaslá.
Roku 1939 byl obnoven provoz pro válečné účely, výroba byla zastavena až 16. června 1945.Po druhé světové válce již výroba nebyla obnovena.
V době, kdy už byl celý areál vyhlášen kulturní památkou, jej využíval národní podnik Státní statek, závod Dolní Nivy. Objekt přípravny sloužil jako seník a skladiště. Po zřícení části objektu bylo provedeno stavební zaměření, zachycující poslední fázi technického, ale i architektonického stavu.
Dochovalo pouze torzo obnažené vysoké pece ze žulových kvádrů. Z přiléhajících přístaveb nezůstalo téměř nic. Po stranách pece jsou dochovány jen zbytky strojovny a objektu, kde původně bylo umístěno vodní kolo, a krátký úsek náhonu. Z objektu přípravny se zachovalo jen obvodové zdivo do úrovně koruny. Stav torza památky je kritický, neprováděla se ani základní údržba. To vedlo k dalším destrukcím. Náletové dřeviny pomalu, ale jistě trhaly poslední zbytky této technické památky.
Záchrana
Vysoká pec v Šindelové je Národním památkovým ústavem vedena na Seznamu ohrožených nemovitých památek. K vlastnictví torza stavby železářské vysokopecní hutě se nehlásil majitel pozemku a neměl o něj zájem ani stát, který roku 2016 převedl huť do vlastnictví Spolku za zachování hutě v Šindelové. Spolek dlouhodobě usiluje o záchranu mimořádné technické památky.
V roce 2016 byla vysoká pec zajištěna proti dalšímu chátrání a provedena dostavba hlavy pece. V průběhu roku 2017 bylo zrekonstruováno zdivo vlastní pece a přistavěna její nástavba, včetně zastřešení. Obnova památky byla dokončena v roce 2020. Celkové náklady na obnovu činily téměř 6 milionů korun.
