Karlovy Vary - Organizátoři Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech dali nahlédnout pod pokličku dění letošního, v pořadí již 53. ročníku této velkolepé události. Ta proběhne v termínu od 29. června do 7. července.
V rámci slavnostního zahájení festivalu uctí památku zesnulého režiséra Miloše Formana. Zahajovacím filmem letošního ročníku bude legendární Formanova komedie Lásky jedné plavovlásky. V rámci slavnostního zahajovacího koncertu před hotelem Thermal zazní mimo jiné blok hudby z filmů Miloše Formana. Posluchači uslyší v podání Českého národního symfonického orchestru za řízení dirigenta Libora Peška hudbu z filmů Hoří má panenko, Taking Off, Valmont, Amadeus a Vlasy. Dále bude na programu hudba z filmů jeho současníků a přátel.
Snímek Lásky jedné plavovlásky, který patří ke klíčovým titulům československé nové vlny, byl koncem šedesátých let úspěšně uveden na řadě festivalů, v roce 1966 například zahajoval filmový festival v New Yorku a následně získal nominaci na Oscara a na Zlatý Glóbus pro nejlepší zahraniční film.
„Miloš Forman byl nejen skvělým filmařem, ale také velkým přítelem karlovarského festivalu. Rozhodli jsme se ho připomenout nikoliv nějakými oslavnými projevy, ale tím, co symbolizoval – filmem. A přestože domácí diváci Lásky jedné plavovlásky znají z řady televizních repríz, jistě si je rádi vychutnají znovu na velkém plátně. Věříme, že uvedení tohoto filmu uvítají i naši zahraniční hosté, kteří nemají tak častou možnost vídat Formanovu českou tvorbou, která zásadním způsobem ovlivnila vývoj naší kinematografie,“ říká prezident MFF KV Jiří Bartoška.
Inspirací pro filmový příběh Lásek jedné plavovlásky se Miloši Formanovi stala skutečná situace, o níž vypráví v autobiografii Co já vím? Jednoho sobotního večera potkal v Praze dívku s kufrem, která přijela do Prahy z Varnsdorfu hledat muže, s nímž před tím strávila noc, a který jí nabídl vztah. Bohužel adresa, co jí dal, byla falešná. Miloš Forman si s ní povídal, pak ji odvezl na nádraží a ona odjela zpět do Varnsdorfu, města plného dívek pracujících v místní textilce, ale s nedostatkem mužů.
„Ten příběh mě zvláštním způsobem zasáhl a tu a tam se mi nečekaně připomínal. Nakonec jsem to vyklopil Ivanovi Passerovi a Jaroslavu Papouškovi s otázkou, jestli by z toho nemohl být film? Mohl – odpověděli.“
Film se natáčel v autentickém prostředí ve Zruči nad Sázavou, kde v té době byly obuvnické závody s většinou ženských zaměstnankyň. Řada místních si ve filmu také zahrála a Forman prokázal své režijní mistrovství v kombinování vynikajících herců s neherci.
„Míšení profesionálních herců s neherci může oběma skupinám prospět, ale je k tomu potřeba silné herecké osobnosti, které se nezaleknou syrového a přirozeného chování neherců,“ vysvětloval Miloš Forman tuto metodu. Proto vybral do jedné z důležitých rolí Vladimíra Menšíka. „Při obsazování Lásek se podařilo perfektně vybalancovat herce s neherci a já na těch pár měsíců ve Zruči vzpomínám jako na jedny z mých nejšťastnějších dnů u filmu,“ vyznal se Miloš Forman.
Ocenění legendárního herce
Cenu prezidenta MFF KV za umělecký přínos české kinematografii získá na 53. ročníku filmového festivalu herec Jaromír Hanzlík a při této příležitosti uvede snímek Antonína Máši a Jana Čuříka Bloudění.
Herec Jaromír Hanzlík. Foto: L. Hatašová
Jaromír Hanzlík, který v letošním roce oslavil 70. narozeniny, patří desítky let k hereckým stálicím českého divadla, filmu i televize. Svou bohatou kariéru započal již v mladém věku, v pouhých osmnácti letech získal v roce 1966 angažmá na přední domácí scéně, Divadle na Vinohradech, kde až do svého odchodu na počátku 90. let vytvořil řadu rolí v inscenacích klíčových her české i světové dramatiky jako např. Loupežník, Hamlet, Car Fjodor, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeracu, Oidipus.
Ve stejné době také přicházejí první filmové role a díky spolupráci s řadou režisérských osobností, jde o úlohy výrazné. S Antonínem Mášou a Janem Čuříkem natáčí zmíněné drama Bloudění (1965), s Otakarem Vávrou adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku (1966), s Karlem Kachyňou Kočár do Vídně (1966), s Ivo Novákem válečný snímek Maratón (1968), s Jaromilem Jirešem Žert (1968) a s Hynkem Bočanem Čest a sláva (1968).
Postupně dostává příležitosti i v komediálním žánru a díky televizním seriálům (Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Byl jednou jeden dům, Sanitka, Cirkus Humberto, Dobrá voda), inscenacím (Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) a filmům Slasti otce vlasti (1969), Noc na Karlštejně (1973), Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) nebo Léto s kovbojem (1976) se Jaromír Hanzlík zařazuje mezi nejoblíbenější české herce. Televize mu však nabízí i výtečné dramatické postavy například v oceňované hře Jiřího Hubače Ikarův pád (1977) a jejím volném pokračování Tažní ptáci (1983).
V 80. letech se rodí úspěšná spolupráce s Jiřím Menzelem, v jehož režii ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické hrabalovské figurky jako byl pábitelský strýc Pepin z filmu Postřižiny (1980), nadšený sběratel veteše Leli ze Slavností sněženek (1983) nebo suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera z filmu Konec starých časů (1989) podle předlohy Vladislava Vančury.
Počátkem 90. let se Jaromír Hanzlík rozhodl hereckou práci zásadně omezit a od té doby přijímá role jen výjimečně a na základě pečlivého výběru. Přesto i z tohoto období najdeme v jeho filmografii výrazné úlohy – např. v televizním filmu Svědek (2001), pokračování televizního seriálu Sanitka či ve filmové komedii Roberta Sedláčka Muži v říji (2009). Jeho zatím poslední filmovou roli pak představuje kriminální drama Jana Pachla Gangster Ka (2015).
