Dubí – Malým průzorem sálá ven obrovský žár. Když si dám před oči svářečské sklo, vidím něco jako bazén plný vroucí lávy. Jen o něco tekutější a zářivě žlutý. Toto jsou budoucí skleněné lahve. Hledím totiž do sklářské vany ve společnosti Owens-Illinois v Dubí na Teplicku.
Průvodce mi dělá šestadvacetiletý Jan Viduna. Vzděláním inženýr chemie je v O-I, jak zní všeobecně používaná zkratka firmy, zodpovědný za tavení skla v celém Česku, tedy obou závodech společnosti v Dubí a Novém Sedle na Karlovarsku. Nejde o žádnou rodinnou firmičku. V České republice zaměstnává skoro ke čtyřem stům lidí, po Evropě má přes tři desítky poboček a celosvětově je největším výrobce obalového skla. Firma dodává obaly pro pivo, víno, lihoviny, potraviny, nealkoholické nápoje, kosmetiku a farmaceutické výrobky, ale i nádobí a sklenice pro použití v domácnostech.
Jan Viduna zažívá v O-I skvělou kariéru. Tady si o ní ale povídat nemůžeme. Před našima očima tu vznikají skleněné lahve. Jedna za druhou, jedna za druhou, za celý den skoro až neuvěřitelné množství. A taková produkce si žádá výkonné stroje, které také nadělají pořádný hluk. A navíc všechno to hemžení vyžaduje velkou pozornost. Jdeme tedy do zázemí, kde mi Jan vypráví o začátku svého působení v O-I.
Perspektivní studijní obor
„Studoval jsem Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor sklo a keramika. Už na vysoké škole jsem se rozhodoval, kde si začít dělat praxi, kde dostávat reálné zkušenosti. Poptával jsem firmy po celé republice. Poptával jsem i O-I, zaujalo mne, že je to největší výrobce obalového skla na světě. Viděl jsem perspektivu v zázemí velké společnosti,“ vypráví o době před několika lety. Lidí, kteří studují silikáty, sklo a keramiku, je v dnešní době podle jeho slov strašně málo a silný nedostatek. „Možná by bylo takto dobré motivovat někoho ke studiu tohoto oboru. V mém ročníku jsme byli pouze dva na celou Českou republiku, kdo studoval právě sklo a keramiku. Chemie je v hodně očích asi nepopulární, ale po stránce byznysu, uplatnění je to přesně naopak,“ dodává.
Jan Viduna u strojů na výrobu lahví. Foto: Oldřich Hájek
Když nastoupil, začal v O-I v Dubí na pozici mladého inženýra. „Pak mi byla ani ne po roce nabídnuta pozice vedoucího technologa. Velmi rád jsem tuto velkou zodpovědnost přijal. Byl jsem kompletně zodpovědný za přípravu sklářského kmene, průběh tavení, až po onu homogenní finální sklovinu, ze které se dále tvoří lahve,“ popisuje svoji pozici. Nyní už je zodpovědný za tavení v celé České republice, tedy v obou závodech O-I – v Dubí na Teplicku a v Novém Sedle na Karlovarsku. A před sebou má otevřené další dveře do Evropy. „Kariérní růst je zde možný, pokud je někdo šikovný a chce,“ popisuje situaci ve sklárně.
O sklu mluví se zapálením. Pro sklářství a obalový materiál je ostatně hodně pozitivní doba, která přestává přát plastům. „Sklo má úžasné vlastnosti, jeho obnovitelnost je neuvěřitelná,“ říká.
V Dubí zpracují několik stovek tun bílého skla denně. V Evropě pak společnost O-I využívá 25 % recyklovaného bílého skla. U hnědého a zeleného skla, které se produkuje v Novém Sedle, je podíl v Evropě dokonce vyšší: přibližně 60 %. Recyklaci u nás ztěžuje fakt, že nejsou oddělené kontejnery na bílé a barevné sklo, navíc lidé někdy do stejných nádob odhazují i keramiku. O to víc je práce na třídících firmách, které používají vyspělé technologie.
Aby vše bylo dokonalé, hlídají i v O-I nejmodernější roboty se spoustou kamer. Vadné lahve a sklenice vyřazují a posílají zpět ke zpracování.
A jak moc se podepisuje práce i na soukromém životě? Jan Viduna prý podvědomě v obchodech kontroluje kvalitu lahví. „Když jdu do supermarketu, tak vím, že většina lahví, které tam vidím, jsou od nás,“ říká. Ale nezní to jako vychloubání, spíše jako sdělení faktu. „Je to určitě skvělý pocit být součástí něčeho tak velkého,“ dodává. Při našem rozhovoru totiž z linky sjíždějí další a další lahve. Jedna za druhou, jedna za druhou. V Dubí je to asi 600 tisíc za den.
Investice v Česku
Firma investovala více než 700 miliónů korun do modernizace sklárny a na pořízení nové sklářské vany se třemi výrobními linkami. V Dubí se nejedná o první investici O-I v České republice. Firma investovala i do závodu v Novém Sedle na Karlovarsku. Tehdy za modernizaci jedné sklářské vany vydala zhruba 260 milionů korun.
V závodech O-I v ČR se ročně vyrobí přes 206 milionů lahví (cca 62 500 tun skla), které je potom dodáváno především na český a německý trh.
Zajímavost: Jak se vyrábí sklo
Hlavní suroviny pro výrobu skla jsou písek, vápenec, soda a recyklované sklo. Směs těchto ingrediencí, která se nazývá vsázka, se pak taví v peci, kde se teploty blíží až 1 600 stupňům Celsia, díky čemuž se z ní stává roztavené sklo. Roztavené sklo, čili sklovina, je v distribučních kanálech postupně ochlazeno na požadovanou teplotu. Nekonečný proud vytékající skloviny je následně střihán na kapky, ze kterých jsou pak tvarovány skleněné výrobky. Kapky padají přímo do strojů na výrobu lahví. Vytvarované obaly procházejí chladicí pecí, která je pomalu zchlazuje na pokojovou teplotu, aby se odstranilo nežádoucí pnutí z výrobků. Nakonec se výrobky kontrolují řadou kamer s vysokým rozlišením, vadné kusy se znovu recyklují a přidávají se opět do vsázky.
