Chomutov - Podkrušnohorský zoopark v Chomutově se se svým vznikem v roce 1975 řadí mezi nejmladší z českých zoo, svou rozlohou je však tou největší. Počet jejích chovatelů se pohybuje kolem 30 lidí, nám se podařilo udělat rozhovor s několika z nich. Ze všech rozhovorů bylo patrné, že chovatelé svou práci dělají s láskou, péčí a tato práce pro ně není pouze zdrojem příjmů, ale jakousi životní náplní.
Jaroslav Zelinka, který nastoupil na práci chovatele před 35 lety, má pozitivní vztah ke zvířatům již od malička. Lásku ke zvířatům v něm posílili i rodiče, kteří mu již ve 14 letech dovolili chovat v panelákovém bytě krokodýla. Ty pak doma nadále choval dalších 40 let, přičemž je jediný, komu se u nás podařilo krokodýly rozmnožit v bytě. Dle svých slov se o zoopark zajímal, ještě než nastoupil na pozici chovatele, jelikož je vášnivým fotografem zvířat, a právě do podkrušnohorského zooparku často jezdil fotografie pořizovat. Pan Zelinka je také autorem několika publikací, například Lapálie nejen se zvířaty aneb To by se zoologovi nikdy nemělo stát. V současné době se v zooparku stará o plazy a další terarijní expozice.
Před 31 lety se do České republiky přestěhoval chovatel Todor Stojanov, který dostal nabídku práce od předchozího ředitele zooparku Waltera Markela, a to v době, kdy ještě stále žil v Bulharsku. Tam také vystudoval střední zemědělskou školu. Během let práce v zooparku vystřídal několik expozic, o které se staral. Nejvíce ho dle jeho slov bavila práce s koňmi, o které se staral 10 let. V současné době se stará o plameňáky a tři tuleně – Kaška, Kruope a Tominu (mládě samce Kaška). Dle svých slov si s nimi často povídá „ale naštěstí to není na ostrůvek, kde jsou lidé, slyšet“.
Alena Fričová vystudovala také střední zemědělskou školu a od roku 1989 se plně věnuje práci chovatelky v chomutovském zooparku. Na starost má dvě pandy červené – Himálayu a Maia, rysy, makaky a zvířata v karanténě. Ta jsou tam tehdy, pokud jsou nemocná, nebo se rekonstruuje jejich expozice. Jak sama říká: „Nestačí zvířata nakrmit, ale také je pozorovat, zda jsou v pořádku nebo něco nevymýšlí“.
Poslední, s kým se nám podařilo udělat rozhovor byl chovatel Martin Pechát, který se celý život živil prací v restauracích. Po vážné nemoci si uvědomil, že chce v životě dělat to, co ho doopravdy baví a tím je práce se zvířaty. Posledních 5 let byl tedy na pozici takzvaného „skokana“, což znamenalo, že se staral o všechna zvířata střídavě. Od října se již trvale stará o vodní buvoly, polární soby nebo velbloudy. Péče o tato zvířata patří v zooparku mezi fyzicky nejnáročnější.
- Autoři: Andrea Řepková, Michal Hrdlička
