Ústecký kraj - Kolik v Litvínově vyrostlo vítězek Grand Slamu? V dětství tu trénovaly sestry Plíškovy, jeden ze čtyř největších turnajů světa jim ale v dospělé kategorii dosud uniká a hlavně – jsou odchovankyněmi především lounského tenisu.
V Litvínově hrával tenis pozdější daviscupový reprezentant Libor Pimek, ale Australian Open a French Open tu dosud vyhrála jen jediná osoba s tenisovou raketou, 22-letá Miriam Kolodziejová. A nic na tom nemění ani fakt, že šlo o juniorskou kategorii.
Jak je těžké prosadit se ve světovém ženském tenisu? Jaké jsou odměny, náklady? I o tom jsme si povídali.
Turnaje jste vyhrála ve čtyřhře s Markétou Vondroušovou, která už pronikla do první světové padesátky. Jste s ní v kontaktu? Radí vám nějak v kariéře či vás pro ni motivuje?
„Jsme stále v kontaktu, pomáhá mi a já jí taky, sparingem a tak. Dokonce jsem s „Maki“ byla na začátku roku v Melbourne v Austrálii při grand slamu. Jsme kamarádky, tak ji budu podporovat. Předtím jsem v Austrálii hrála turnaj a trénovala tam s ní i s dalšími holkami, co se známe z juniorky. Teď spolu budeme na Wimbledonu, s jejím trenérem budeme bydlet v pronajatém domě v Londýně. Odjíždíme začátkem července. Povzbuzuje mě a pomáhá mi, teď je to pro mě těžké.“
Vy jste momentálně zraněná, to je hlavní důvod?
„Víceméně ano. … Bolela mě už od listopadu levá ruka, hlavně při bekhendu, který hraju obouruč. Léčila jsem se, chodila na lasery a uvolňování. Pak to bylo chvíli dobré. Hrála jsem turnaj na Slovensku, už bez bolesti, pak jsem jela do Německa a při čtyřhře 18. února najednou bolest v levém zápěstí, prasklo mi pouzdro šlachy.
Zahrála jsem špatně bekhend, pozdě a za tělem, sjelo mi to a prasklo mi kloubní pouzdro. Tak jsem hned jela za doktorem Kebrlem (operoval před časem P. Kvitovou, pozn. red.). Dal mi ruku na čtyři týdny do sádry, ale nepomáhalo to, takže před měsícem přišla operace. Takhle dlouhé zranění jsem nikdy neměla. Turnaj si zahraju až někdy v srpnu.“
Jak se za tu dobu propadnete v žebříčku?
„Mám zmrazeno umístění na dobu osmi turnajů, to je taková ochrana hráče. Nesmím hrát 26 týdnů turnaj a pak mohu zažádat o start v osmi turnajích s mým posledním žebříčkem – to bylo 280. Místo. Kdybych nehrála rok, mám nárok na dvanáct turnajů. Byla jsem nejlépe 256. Na „kvaldě“ do Grand Slamu je šedesát míst, měla jsem to docela blízko, škoda… O to víc si teď vážím podpory od „Maki“.“
Jak je pro rodiče finančně náročné podporovat tenistku?
„Bylo to dost náročné, hlavně od té chvíle, co mě chtěli v Praze a začala jsem tam každý týden jezdit. Tréninky, trenéři, cesty, turnaje, to všechno se musí platit. Jezdila jsem na Štvanici a ta mě naštěstí až do mých osmnácti let podporovala, tedy I. ČLTK Praha, který vede pan Šavrda. Teď jsem členkou oddílu na Spojích, už dva roky. Nabídku jsem dostala od pana Flégla.“
Miriam Kolodziejová se svými sourozenci. Foto: Archiv M. K.
Kdo je teď vaším trenérem?
„Petr Kralert.“
Se kterou ze světových hvězd jste si už zatrénovala?
„Trénuji s Ruskou Alexandrovou, je taky v Praze na Spojích (nejlépe 56. na světě, pozn. aut.). Ale jezdím stále i na Štvanici na sparingy.“
Nebylo by blíž do špičky přes pana Černoška a Spartu? Měla jste takovou myšlenku?
„Ne, to vůbec ne. Byla jsem ráda, že jsem na Štvanici. Mezi Spartou a Štvanicí je velká konkurence. Je to spíš o tom, kdo si vás všimne a osloví. Já jsem se zatím o to starala sama a nejspíš to tak i zůstane… (úsměv).“
Kdo ze světových tenistů vám byl při osobním setkání sympatický?
„Teď v lednu v Austrálii jsem viděla vlastně všechny, při Grand Slamech se potkáte se všemi hráči. Osobně jsem se s nikým nebavila. S těmi mladšími, třeba se Zverevem, se známe z juniorů. Nejvíc sympatický je mi asi Rafael Nadal a taky Roger Federer. Ten mě jednou v jídelně polil špagetami.“
Váš sportovní vzor?
„Jako dítěti se mi líbila Kim Clijstersová. Teď už to ustoupilo a nemám nikoho.“
Přibližte nám jaký je život tenistky ze třetí světové stovky – Cestování, finance, tréninky, námaha, zábava?
„Ráno vstanu, v devět odjedu z domu a vracím se kolem šesté. Takhle šestkrát týdně, tedy pokud jsem zdravá a v plném tréninku. Na nic jiného, na normální život, moc času nemám, ale ani po tom netoužím, smířila jsem se s tím. Žiju tak už od dětství. Program? Ráno trénink, pak pauza na oběd, odpolední trénink, pauza a přejezd na kondici do Stromovky do atletické haly Olympu.“
Mezi špičkovými tenistkami mnoho přítelkyň není, asi to ani není dost dobře možné vzhledem k rivalitě. Jak je to na nižší úrovni?
„V juniorech i na menších turnajích, které jsem hrála, to bylo docela dobré. Tam dost holek cestuje sama, trénujeme mezi sebou a všechno si musíme sami zařizovat, takže atmosféra je přátelštější. Ale jak jsem se teď pohybovala v Austrálii mezi tou největší špičkou, vůbec mi to nesedělo. Chvílemi jsem i pochybovala, jestli chci vlastně v takové společnosti žít svůj život. Všichni se na sebe dívají tak, jako když se nesnáší. Hrozné.
U kluků je to trochu lepší, ale holky se přehlížejí, nebaví se, leckdy ani nezdraví. Já na tohle moc nejsem, vadí mi to. Dá se to asi zvládat, jen když máte kolem sebe přátelský tým, trenéra, kondičního kouče a tak.“
Oficiální stránky uvádí váš kariérní výdělek přes 55 tisíc dolarů. Co z toho musíte pokrýt?
„Cestu, tedy letenku nebo cestu autem, ubytování, stravu a všechny další věci, jako je vyplétání raket a tak. Na to, aby se mnou trenér jezdil, nemám. Aspoň, že tréninky mám teď v Praze zadarmo. Moc nelétám, je to pro mě drahé, vlastně po celé Evropě jezdím autem. Většinou sama, takže řídím. Nejdál? Třeba do polské Toruně to bylo nějakých sedm-osm hodin. Jsem taková, že když prohraju, chci jet hned domů. Mám za ty čtyři roky, co jsem dostala řidičák, najeto 180 tisíc kilometrů. Ale nestěžuji si, takový život jsem si vybrala.“
Kolik stojí jedno vypletení rakety a po jak dlouhé době se výplet, když nepraskne, mění?
„Za jedno vypletení platím 150 korun. Na turnaji je to na každý den. Na zápas mám nejméně tři nové vypletené rakety, na tréninky stačí raketa ohraná. Když nepraskne, stejně se výplet mění jednou za čtrnáct dní.“
Jezdíte bez nehod?
„Párkrát jsem auto odřela, to ano. Větší karambol byl jen jeden, paradoxně v Praze. Napálili mě do kufru, ale nebyla to moje chyba.“
Zároveň studujete, jak se to daří skloubit se sportovní kariérou?
„Dodělávám si tříleté bakalářské studium na vysoké škole Palestra, obor tělovýchova. V září mě čekají státnice. Asi budu chtít ve studiu pokračovat.“
Často jezdíte na turnaje „desítky“, „patnáctky“ či „pětadvacítky“, několik jste jich už vyhrála. Označení určuje hodnotu celkové dotace turnaje. Kolik se na nich dá získat bodů do žebříčku?
„Pětadvacítku jsem jednu vyhrála, v Klostersee. Už to bude rok. Za vítězství je padesát bodů.“
A prize money za první místo?
„1300 dolarů před zdaněním.“
Kdybyste se dostala třeba na pražský jarní turnaj na Spartě a prohrála tam v prvním kole, znamenalo by to kolik bodů?
„Kdybych postoupila z kvalifikace, tak myslím dvanáct, ale jsou tam větší finance. Kdybych se dostala do hlavní soutěže třeba na divokou kartu a hned vypadla, mám jen jeden bod. Pak už to roste. Jako finance. Za první kolo je 1900 dolarů, opět je nutno odečíst daň. Mě se spíš týká, že prohra v prvním kole kvalifikace znamená 500 dolarů, ve druhém 730, za kvalifikování se do hlavní soutěže je tisíc. Body? Deset za výhru v prvním kole kvalifikace. A tak dále.“
Kvalifikaci na velkém turnaji jste už v Praze hrála…
„Loni jsem do ní byla pozvaná. S Italkou Chiesovou jsem vyhrála první set 7:5 a hrála docela dobře. Ale pak jsem prohrála 2:6, 2:6. Byla jsem tak nervózní, že jsem dostala křeč do celého těla a skoro nemohla hrát.“
Teď jste se na turnaji v Praze byla podívat?
„Ne. Byla bych naštvaná, že nemůžu hrát… Nastoupila bych jinak znovu v kvalifikaci.“
Jakou část roku se připravujete v Litvínově?
„Teď už prakticky vůbec. V Praze bydlím a do Litvínova jezdím, vracím se tam.“
S tenisem jste začínala na zdejších dvorcích?
„Ano. U trenérky Zuzany Rolenčíkové, hrála jsem pod ní asi do deseti let. (Podílela se i na růstu sester Plíškových, pozn. red.). Pak přišli trenéři Šupol a Váňa, chvíli jsem trénovala s nimi. Po čase mě znovu vedla Zuzana, to už jsem jezdila i do Prahy.“
Hrajete také v Německu. Za jakých podmínek?
„Nastupuji v družstvech za Drážďany. Teď jsme postoupili do bundesligy, do nejvyšší soutěže. Na soupisce máme Andreu Petkovič, Kristýnu Plíškovou, Denisu Allertovou. Jsme tak trochu český tým. Měla jsem v plánu hrát letos všechny mistráky, ale teď jsem to musela zrušit. Mám ve smlouvě, že musím odehrát určitý počet zápasů, jinak dostanu pokutu. Loni jsem měla odměnu pět set euro za zápas a k tomu polovinu za výhru. Plus padesát euro na cestu.“
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
„V Čechách budou v létě pětadvacítkové turnaje, které pořádá pan Flégl, tedy pán, co mě má na starosti. Když budu fit a vejde se to do toho termínu, začala bych hrát na nich. Jeden je i v Praze.“
Tak ať se daří stoupat žebříčkem…
