Oldřichov - Hnědouhelný lom Barbora na Teplicku ukončil těžbu v roce 1973 a samovolně se zatopil. Po rekultivacích břehů vznikla unikátní vodní nádrž. Rekreační oblast Barbora nyní vyniká rozlehlostí vodní plochy (63 hektarů), krásnou polohou pod Krušnými horami i čistotou vody. Už od poloviny osmdesátých let slouží tisícům návštěvníků, hlavně z Mostecka, Teplicka a Ústecka. Kupříkladu z Litvínova se tam na kole pohodlně dostanete za půl hodiny.
Napadlo vás někdy, jak je Barbora hluboká? Co je na dně? Jaké ryby tam žijí? Jaká je v hloubce viditelnost? Pojďte se s námi ponořit s potápěčem Gustavem Tomanem a jeho synem Petrem z Lomu u Mostu a z Klubu potápěčů Litvínov.
Do jaké hloubky se dá na Barboře potopit?
„Já jsem byl na dně ve dvaapadesáti metrech. Hloubka se zde uvádí šedesát metrů. Těžko říct, jestli to ještě platí. Na dně už je spousta nánosů.“
Jaká je v hloubce voda, co viditelnost?
„To je zajímavé. Hned pod hladinou je třeba vidět krásně, to každý ví, i kvůli světlu. Pak mezi deseti a dvaceti metry je pruh zakalené vody a pod dvaceti metry je zase voda čistší. Ty pásy se mění. Dole je tma, že si nevidíte ruku před očima. Ale s baterkou to jde, vidíte třeba na pět metrů, jak kdy.“
Na Barboře žádné proudy nejsou, na čem tedy viditelnost záleží?
„Nejvíc na teplotě vody a tedy hlavně na ročním období. Fakt je, že na dně je ale teplota konstantní, čtyři stupně celý rok. Tedy pěkná zima.“
Co všechno potápěč potřebuje, aby se do takové hloubky ponořil?
„Kvalitní neopren, ploutve, automatiku, masku, láhev, potápěčský nůž, takzvané křídlo nebo žaket, které pomáhají pohybu pod vodou, to jsou tak základní věci. A tak dále, je toho víc.“
Na kolik kompletní výbava vyjde?
„To je různé. Dá se to pořídit za pár korun i třeba za sto tisíc.“
Co je pro potápěče nejnebezpečnější?
„Přecenění vlastních sil.“
Gustav Toman se synem. Foto: archiv G. T.
Proč se vlastně na dno potápět?
„Jsou tam různé věci, atrakce, exponáty, zkrátka objekty. Vyvázané (spojené) lanem, po němž je všechny můžete navštívit. Jmenoval bych keson, potápěčský obrácený zvon. Dá se do něj spodem vplout. Ale pozor, vzduch uvnitř je většinou vydýchaný. Hlavní lákadlo je příroda, ryby, svět pod vodou a dobrá parta lidí. Nezištně pomáhají a můžete se na ně spolehnout.“
Podle mapky dna Barbory jsou tam pro potápěče další zajímavé objekty…
„Třeba policajtka – figurína s plácačkou. Nebo nádražák. Pak dvojkajak a plachetnice. Kohouty – armatury. Kostra, kadibudka. A Mordor – to znamená, že tam lano končí a dál už není nic. Neptuňáci z Duchcova (Neptune Divers) „vysázeli“ na dně les ze starých vánočních stromků. Drží se v nich ryby.“
Jaké je na Barboře zázemí?
„Dvě chaty v potápěčském centru vlevo od hlavní pláže. Jedna je svazová, nabízí i ubytování.“
Vy se ale jen nepotápíte, také Barboru s kolegy potápěči čistíte.
„Ze dna vynášíme při akci, která probíhá každý rok spoustu odpadků. Lidé se bohužel k přírodě nechovají dobře, i když samozřejmě ne všichni. Nacházíme při tom neuvěřitelné věci. Kromě kelímků z pláží, pneumatik a celých kol třeba i pas ze šachty. Několik metrů dlouhý a těžký kus gumy a třeba třicet metrů od břehu! To člověk nechápe nejen proč, ale i jak to tam ti lidé dostali.“
Co ve vodě roste a žije?
„Rostliny v poslední době hodně vymizely. Mohou za to snad ryby, kterých je tu dost a které je požírají. Ale to se teprve řeší, vlastně se pořádně neví, proč jsou pryč. Názory na to se různí. Jsou tu štiky, okouni, úhoři a další ryby. Taky docela pěkné a velké říční škeble. Viděli jsme i raka.“
Vy se ale potápíte i jinde…
„Na Klementu, to je oprám u Koldomu v Litvínově. Na Matyldě v Mostě, ve Světci na Márince, na Leštince u Skutče nebo v Trhové Kamenici. Jezdíme i na Slovensko, na Gulášku u Sence, kousek za Bratislavou.“
U moře ne?
„Ale ano, v Chorvatsku nebo v Thajsku.“
Kde přesně?
„Nejčastěji v okolí Puly na Istrii a okolo ostrova Veruda.“
Do jakých hloubek?
„Ideálně maximálně do třiceti metrů, kde je nejlepší světlo a ještě teplá voda a tedy život. K vrakům lodí, jako je například Vis, to je Titova nedávno schválně potopená jachta. Pod vodou fotíme, nebo kluci pořizují i videa. Já se hlavně dívám, bohatě mi to stačí. Je to krása.“
Jak se vlastně člověk stane potápěčem?
„Mě k tomu přivedla parta kamarádů. Pak to bylo docela jednoduché. Zaplatíte si kurs, mě stál asi šest tisíc. V klubu Best Diving v Komořanech. Učí se teorie, pak se jde na praktickou část, do bazénu a teprve nakonec na volnou vodu. Výuku nabízí také třeba Potopse.com nebo Neptune Divers.“
Tak ještě hodně úspěšných ponorů a vynoření v čisté vodě!
